Před 50 lety (III): Prezident Novotný na Ukrajině v létě roku 1967

  Mělo se jednat o dovolenou, pobyt nejvyššího československého představitele však nebyl zbaven politického charakteru.

Nejvyšší představitel československého státu a strany se do SSSR vydal na dovolenkovou cestu. Na tom by nebylo nic překvapivého – tuto tradici založil v září roku 1948 Klement Gottwald. Přitom už dva z jeho předchůdců, T. G. Masaryk (jako vůdce zahraničního odboje) a E. Beneš, pobývali v Ukrajině, vždy v odlišné historické situaci, různě dlouhou dobu.

      
Antonín Novotný, v pořadí druhý Gottwaldův nástupce, byl v létě roku 1967 u moci už téměř deset let. Jistě navštívil nejednou Krym, jak se to v letním období od sovětských satrapů očekávalo. Naposledy pobýval v Ukrajině právě v roce 1967. O přípravě Novotného cesty a jeho pobytu v zemi „přátel nejvěrnějších“ se lze dovědět z různých zdrojů. Nejlépe, byť s některými otazníky, mapují jeho cestu dokumenty z nejvyšších kruhů sovětských komunistů. K dispozici však máme i rusky psané deníkové záznamy prvního tajemníka ukrajinských komunistů Petra Šelesta.

Tento nikterak sympatický či imponující muž fakticky vládl Ukrajině s posvěcením Moskvy v letech 1963–1972 – zbytek život strávil v Moskvě, už zbaven politického vlivu. Pozdní vydání Šelestových deníkových záznamů bylo pořízeno v roce 1995 pod titulem „…da ně sudimy budětě“. Při četbě nacházíme různé nejasnosti kolem doby pořízení či dodatečného redigování zpřístupněných textů. Ty sice mnohde vykazují charakter autentických deníkových záznamů, jinde jsou však patrné autorovy pozdější úpravy nebo komentáře. S vědomím této skutečnosti je třeba k tomuto pramenu přistupovat nejen v tomto případě, ale i jinde.

Je zjevné, že Šelest byl o cestě prezidenta Novotného předem informován ze dvou stran. Nepochybně dostal pokyny z Moskvy přímo od Leonida Brežněva, zároveň mu o tom ale telefonoval sovětský velvyslanec v Praze Červoněnko. Ten byl stejně jako Šelest etnickým Ukrajincem, pracujícím z ideových důvodů či v zájmu kariéry pro tehdejší sovětský režim.

Přesný a detailní program pobytu byl připraven v Moskvě, výdaje návštěvy měly být hrazeny z rezervního fondu sovětské vlády. Návštěva měla začít v Moskvě a pak se počítalo s týdenním pobytem Novotného v Ukrajině. Podle Červoněnka hodlal Novotný odcestovat na deset až dvanáct dní na Krym, moskevské materiály však tuto variantu nepředpokládají a mluví jen o návštěvě Kyjeva, Lvova a Užhorodu. Nemá smysl uvádět zde všechny možnosti, uvažované v Moskvě a Kyjevě, které měly být Novotnému nabídnuty. Z těch neuskutečněných zmíním jen návštěvu města Zaporižžja nebo projížďku po tzv. kyjevském moři. Zajímavé je, že československý prezident si mohl vybrat i návštěvu Ševčenkova muzea v Kyjevě či Frankova ve Lvově či návštěvu ukrajinského umění.  Tyto možnosti však zřejmě nebyly akceptovány - na všechno prostě nezbyl čas.

Novotný cestoval jen s manželkou a prý jediným pracovníkem své ochranky. Do Kyjeva přiletěl 7. července z Moskvy, kde jednal se sovětským vůdcem Leonidem Brežněvem. Přivítalo ho nejen ukrajinské vedení, ale i pracovníci místního československého konzulátu Prezident nakonec navštívil jen akademický Ústav syntetických velmi tvrdých materiálů a přístrojů, kde se vyráběly i umělé diamanty, prohlédl si Kyjev a setkal se s vedoucími představiteli Ukrajiny. Jeho návštěva nebyla utajována, a proto byl při cestě zdraven obyvateli Kyjeva. Druhý den byl věnován zemědělství: podle českého tisku pobýval Novotný v doprovodu Šelesta v kolchozu Družba v kyjevské oblasti a prohlédl si výzkumnou živočišnou stanici Terezino.

Z Šelestových záznamů se dovídáme leccos o onom Novotného setkání s tehdejší ukrajinskou politickou elitou. Podle tisku proběhlo samozřejmě „v srdečném ovzduší bratrského přátelství“. Novotný referoval o svém předchozím jednání s Brežněvem. Šelesta zjevně zaujal tvrdě kritický výrok prezidenta o specifické cestě tehdejšího rumunského Ceaucescova režimu. Velmi otevřeně prý Novotný na svém kyjevském setkání promluvil o pravicových tendencích v prostředí československé inteligence. Podle Šelesta mimo jiné sebekriticky doznal, že média jsou téměř úplně pod vlivem pravicových prozápadních činitelů. Dokonce měl uvést, že československá vláda ztrácí autoritu a moc, přičemž rostou útoky na bezpečnostní a armádní orgány.

Naprosto falešně však působí Šelestova informace, že podle Novotného prý v Brně začal „vycházet“ list Svobodné rudé právo coby orgán Svobodného legálního ÚV KSČ. Je zjevné, že se Šelestovi popletly vzpomínky či zápisy z let 1967 a 1968. Roku 1967 se však opravdu může týkat záznam o tom, že Novotný poukázal na hrozbu slovenského nacionalismu a kritizoval jak Dubčeka, tehdejšího prvního tajemníka ÚV KS Slovenska, tak Gustáva Husáka, který tehdy ještě nevstoupil do vyšší politiky – oba vnímal jako nacionalistické „politikány“.

Ačkoli Novotný vyjádřil v Kyjevě s výsledky svých rozhovorů v Moskvě spokojenost, Šelest si zaznamenal, že hostu z Československa neuvěřil. Vytušil prý při poslechu jeho slov prezidentovo přání, aby Brežněv byl právě od svých ukrajinských podřízených dodatečně informován o dění a stavu v Československu. „Šelestovi lidé“ prý tomuto úkolu učinili zadost, on sám však to komentoval slovy, že Brežněv této zprávě nechtěl či neuměl naslouchat.

Navíc celou situaci dodatečně zhodnotil slovy: „Československá otázka byla ponechána svému vývoji. Přitom bylo možné to, co se stalo /později/ v Československu, nepřipustit – kdyby právě Brežněv zaujal správnou politickou pozici.“ Také zde asi musíme počítat s pozdější korekturou původního znění záznamů. Zdá se, že šéf ukrajinských komunistů se chtěl dodatečně ukázat jako co nejchytřejší a „papežštější než papež“. Proto dodatečně, post festum a bez jakéhokoli rizika, „odvážně“ naznačil, že on sám by vše zvládnul lépe než Brežněv, kterého nepřestal vnímat jako strůjce svého politického pádu z počátku 70. let.

O dalším průběhu návštěvy Antonína Novotného se už z Šelestových záznamů nedovídáme nic a neinformoval o nich ani český tisk. Zřejmě podle plánu vymyšleného v Moskvě navštívil Novotný Lvov a Užhorod a pak překročil československou hranici. Jaké byly jeho dojmy z cesty, se asi nedovíme. V každém případě ho čekala porada představitelů komunistických a dělnických stran v Budapešti, odkud se do Prahy vrátil 12. července. Na Ukrajině nejspíše strávil jen čtyři dny, z nich dva poměrně oficiální. Nebyla to asi žádná “dovolená snů“.

V každém případě lze považovat záznamy ukrajinského stranického šéfa o Novotného pobytu v Kyjevě za zajímavý soubor údajů z doby, kdy nikdo netušil, jaký vývoj je na spadnutí. Už za necelý půlrok ztratil Antonín Novotný vedoucí funkci v KSČ a brzy nato i prezidentský úřad. Čekalo ho už jen několik let politického důchodu.

(boz)

 Více na https://www.myaukrajina.cz/node/345